Daňová rizika tvorby holdingových struktur

2024.18.3

Daňová rizika tvorby holdingových struktur

Jan Tecl, Vojtěch Bouřil, EKP.cz

 NahoruHoldingová struktura a daňové souvislosti

V prvé řadě je zapotřebí říct, co je vlastně myšleno holdingovou strukturou. Holdingová struktura je forma podnikové organizace, kde jedna mateřská společnost (holding) vlastní většinový podíl v několika dceřiných společnostech. Tyto mohou vlastnit další společnosti. Tato struktura umožňuje centralizovanou kontrolu nad různorodými aktivitami a provozními jednotkami, které mohou být právně a finančně odděleny od mateřské společnosti. Holdingová společnost obvykle nevykonává žádné obchodní činnosti, ale její hlavní funkcí je správa majetkových podílů v dceřiných firmách, které vykonávají provozní činnosti.

Strukturování společností do holdingu má svá specifika. Kromě řady právních a provozních výhod, které ovšem nejsou předmětem tohoto článku, s sebou strukturování v určitých případech nese i atraktivní daňové výhody. Příkladem můžeme uvést osvobození podílů na zisku z dceřiné společnosti na mateřskou společnost. Následná distribuce finančních prostředků z holdingové společnosti na vlastníky (fyzické osoby) je oblastí, která při vhodném strukturování vytváří prostor pro možnou daňovou optimalizaci. Tato optimalizace však může být v mnoha případech vnímána správcem daně jako tzv. "agresivní daňová optimalizace". Za tu lze obecně považovat snížení daňové povinnosti daňového subjektu skrze úkony a jednání, která mohou být legální, avšak jsou v rozporu se smyslem a účelem daného zákona.

Rozlišování mezi řádnou transakcí a agresivní daňovou optimalizací je v oblasti daňového práva často složité. V těchto případech je nutné nejen spoléhat na neúplnou legislativní úpravu, ale také zohlednit judikaturu soudů, které se zabývaly neurčitými právními pojmy týkajícími se holdingových struktur, jako jsou:

• daňový podvod,

• zneužití práva,

• zastřené právní jednání.

 NahoruDaňový podvod

Pojem "daňový podvod" zahrnuje také termíny jako "krácení daně jiným způsobem" či "krácení daně". Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku č. j. 5 Afs 151/2004-73 definoval krácení daně jako jakékoli jednání daňového subjektu, které vede k tomu, že je mu vyměřena nižší daň nebo k vyměření vůbec nedojde. Když správce daně usoudí, že došlo k daňovému podvodu, může zvýšit základ daně podle bodu 1 § 23 odst. 3 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ("ZDP"), a případně označit některé výdaje či náklady za daňově neuznatelné dle § 24 a 25 ZDP. NSS v rozsudku č. j. 1 Afs 35/2007-108 uvedl, že výdaje na činnosti, které nemají ekonomický nebo jiný racionální účel a jejichž jediným cílem je získání daňového zvýhodnění, nelze považovat za daňově uznatelné.

Daňový podvod je tedy charakterizován těmito znaky:

• porušení zákona daňovým subjektem,

• snížení vyměřené daně nebo vyhnutí se jejímu vyměření díky tomuto jednání,

• jediným účelem jednání je získání daňové výhody bez ekonomického nebo racionálního smyslu.

 NahoruZneužití práva

"Zneužití práva" je pojem, který je třeba odlišovat od daňového podvodu, jelikož jeho význam a obsah jsou značně odlišné. Tento institut je zakotven v § 8 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád ("DŘ"), a na něj navazuje § 92 odst. 5 písm. f) téhož zákona. Hlavním cílem tohoto institutu je zamezit daňovým subjektům ve zneužívání chyb a mezer v legislativě.

Podle § 8 odst. 4 DŘ:

"Při správě daní se nepřihlíží k právním jednáním a jiným skutečnostem, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu."

Důkazní břemeno však leží na správci daně, který podle § 92 odst. 5 písm. f) DŘ musí prokázat, že:

"...skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu."

Jednoduše řečeno, správce daně musí…