2018.21.5
Když zaměstnavatel nevyplácí mzdu a zdravotní pojištění
Ing. Antonín Daněk
V praxi se můžeme setkat se situacemi, kdy je zaměstnavatel ve zpoždění s výplatou mezd svým zaměstnancům nebo dokonce nejsou mzdy vyplaceny vůbec. Jak může v takových případech postupovat zaměstnanec včetně řešení vzniklé situace z pohledu zdravotního pojištění?
NahoruOkamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je vyplácet zaměstnancům včas mzdu či odměnu za vykonanou práci. Zároveň však zákonná úprava poskytuje zaměstnancům také nezbytnou míru ochrany pro případ, kdy zaměstnavatel tuto svoji základní povinnost poruší, a tudíž se dostane s výplatou mzdy do prodlení.
Zaměstnanec, kterému nebyla mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) vyplacena ani do 15. dne po termínu splatnosti, vzniká primárně právo sjednaný pracovní poměr ukončit, a to s využitím institutu okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. I když tento radikální postup zaměstnanci sám o sobě nepomůže, zamezí tomu, aby se do budoucna částka dlužné mzdy navyšovala.
K okamžitému zrušení pracovního poměru může zaměstnanec přistoupit jak v případě, kdy mu zaměstnavatel dluží celou měsíční mzdu, tak i v situaci, kdy mu dlužní pouze část této mzdy. Právní úprava nestanoví minimální výši dlužné části mzdy, u které lze tento postup použít, takže se v zásadě může jednat o jakoukoli dlužnou částku. Nemusí se přitom jednat pouze o základní měsíční mzdu, ale i o neuhrazené prémie, osobní ohodnocení nebo jiné variabilní složky mzdy – za podmínky, že na tyto složky mzdy vznikl nesporný právní nárok.
Aby bylo okamžité zrušení pracovního poměru právně účinné, musí být splněny veškeré formální náležitosti požadované zákonem, tedy musí být:
S odvoláním na ustanovení § 59 zákoníku práce je rovněž důležité, aby k okamžitému zrušení pracovního poměru došlo nejpozději do dvou měsíců od okamžiku, kdy se zaměstnanec o důvodu k okamžitému zrušení dověděl (subjektivní lhůta), nejpozději pak do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl (objektivní lhůta).
NahoruNáhrada mzdy z důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru
Končí-li zaměstnanec pracovní poměr se zaměstnavatelem formou okamžitého zrušení, vzniká mu dle § 56 odst. 2 zákoníku práce nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Tento nárok je zpravidla ve výši dvojnásobného průměrného měsíčního výdělku zaměstnance, neboť delší výpovědní doba je v praxi sjednávána zcela výjimečně. Tato náhrada mzdy má jakoby nahradit odstupné, resp. tyto finanční prostředky mají napomoci zaměstnanci překlenout období prvních měsíců po skončení pracovního poměru, ke kterému došlo neočekávaně či náhle a bez zavinění zaměstnance.
Do konce roku 2011 se z plnění této povahy pojistné na zdravotní pojištění neodvádělo, neboť v takovém případě měl zaměstnanec podle tehdy platného § 67 odst. 1 zákoníku práce nárok na odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. S účinností od 1. 1. 2012 se však již nejedná o odstupné, ale o náhradu mzdy, zdaňovanou podle § 6 ZDP. Protože toto plnění nelze zahrnout do některé ze zákonných výjimek, pojistné se odvede.
NahoruŽaloba na zaplacení dlužné částky
K získání dlužných mzdových prostředků může zaměstnanec uplatnit i soudní cestu. Žalobní návrh může zaměstnanec sice podat již v průběhu pracovního poměru, nicméně z pragmatického hlediska bude častější variantou podání této žaloby nejdříve ve chvíli, kdy zaměstnanec pracovní poměr okamžitým zrušením ukončil.
NahoruInsolvenční návrh podaný proti zaměstnavateli
Z obecného pohledu lze o insolvenci zaměstnavatele hovořit v případě, kdy se zaměstnavatel ocitl v platební neschopnosti, tedy ve stavu, kdy není schopen plnit splatné závazky.
Insolvenční návrh vůči zaměstnavateli může podat některý z jeho věřitelů anebo i zaměstnavatel sám, tedy zaměstnavatel jako dlužník může podat insolvenční návrh sám na sebe. V této souvislosti je však také pravdou, že v okamžiku prodlení zaměstnavatele s výplatou mezd se věřiteli stávají i jeho zaměstnanci, takže takový insolvenční návrh může podat i některý z těchto zaměstnanců, typicky v situaci, kdy návrh dosud nepodal žádný z věřitelů (obchodních partnerů) a ani zaměstnavatel sám.
NahoruJak dál ve zdravotním pojištění?
Je-li občan zaměstnancem, má ve zdravotním pojištění vyřešen svůj pojistný vztah tímto zaměstnáním, a o placení pojistného se nemusí starat, tuto důležitou roli plní jeho zaměstnavatel. Ovšem pokud je zaměstnání ukončeno, třeba okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnancem ve smyslu výše uvedeného, nemusí se pojištěnec problematikou zdravotního pojištění zabývat v kalendářním měsíci, ve kterém toto zaměstnání skončilo, i kdyby zaměstnání trvalo pouze po část tohoto měsíce. Svoji situaci však nutně musí řešit od kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém pracovní poměr skončil. V návaznosti na právní úpravu zdravotního pojištění přicházejí v úvahu následující varianty.
1) Zaměstnání
Pokud pojištěnec nastoupí v průběhu následujícího kalendářního měsíce do zaměstnání, bude pojistné platit jeho nový zaměstnavatel. Žádný problém nevznikne u zdravotní pojišťovny například v situaci, kdy jedno zaměstnání skončí například dne 2. 8. a do dalšího zaměstnání pojištěnec nastoupí třeba 27. 9. Za zbylé kalendářní dny měsíců srpna a září se…
