2023.12.10
Odměny poskytované zaměstnancům jako součást příjmu ze závislé činnosti – judikát
Ing. Jiří Šperl
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 10 Afs 61/2022-41 ze dne 7. února 2023, publikovaného na www.nssoud.cz
Nejvyšší správní soud řešil daňový režim odměn poskytovaných zaměstnancům prodejce výrobcem prodávaného zboží, který nebyl jejich zaměstnavatelem v rámci programu benefitů poskytovaných a vyplácených výrobcem zboží. Spor se týkal posouzení, zda poskytované odměny jsou příjmem ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, zákona o daních z příjmů a daň z nich sráží a odvádí výrobce jako plátce daně. Zajímavé je i to, že Odvolací finanční ředitelství a Generální finanční ředitelství dospěli k různému závěru.
Vymezení věci
Žalobkyně (stěžovatelka) vyrábí elektrospotřebiče, které dodává do maloobchodních sítí prodejen. Pro prodejce odběratelů zavedla program benefitů KONTO BRAVO, jehož podstata je následující. Obchodní zástupce stěžovatelky přijel na prodejnu, kde rozdal šekové knížky. Prodejci v obchodě do knížky sbírali body za každý prodaný výrobek. Body měly formu samolepek a byly umístěny na záručních listech přiložených u výrobků. Kdykoli prodavač dospěl k názoru, že už má bodů nasbíráno dost, mohl si bonus nechat u stěžovatelky proplatit. Na šekové knížky prodavači uváděli některé své údaje, např. jméno, rodné číslo, telefon či adresu. Uváděli také informace o prodejně, kde pracují. Na šekové knížce bylo napsáno, že zdanění tohoto příjmu je na příjemci.
Finanční úřad stěžovatelce doměřil daň z příjmů fyzických osob a penále z vyplacených odměn, jelikož benefity byly příjmem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů. K odvolání ve věci rozhodovalo Odvolací finanční ředitelství. Podle něj se neprokázalo, že výdělek prodejců z programu KONTO BRAVO souvisí s jejich příjmem ze závislé činnosti, a tak zdanění podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů zrušilo a řízení zastavilo. Finanční úřad podal podnět k nařízení přezkumného řízení a Generální finanční ředitelství (žalovaný) mu vyhovělo. Odvolací finanční ředitelství následně potvrdilo původní platební příkazy.
Stěžovatelka se proti rozhodnutí žalovaného neúspěšně bránila žalobou, kterou Krajský soud v Brně zamítl.
Kasační stížnost
Stěžovatelka předně tvrdí, že výklad daňových orgánů a krajského soudu neobstojí, protože v úvahu připadal i jiný výklad, pro stěžovatelku příznivější. Proto měl být zvolen výklad, který je pro daňový subjekt nejpříznivější (zásada in dubio mitius).
Stěžejní námitka stěžovatelky spočívá v tom, že platby z programu KONTO BRAVO nejsou příjmy plynoucí v souvislosti s výkonem závislé činnosti.
Na to navazuje stěžovatelka tím, že bonusy nabízela jako veřejný příslib ve smyslu § 850 a násl. na věc použitelného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Stěžovatelka nevázala vyplacení bonusu na žádný zaměstnanecký poměr a nijak tyto informace nezjišťovala. Osoby si vybíraly bonus dobrovolně, nekonaly tak tedy v žádném vztahu podřízenosti.
V poslední kasační námitce stěžovatelka pracuje s legitimním očekáváním. Tvrdí, že správce daně u ní již v roce 2006 provedl daňovou kontrolu. Už v té době stěžovatelka poskytovala program KONTO BRAVO, k jeho fungování ale neměl správce daně žádné připomínky.
Posouzení věci Nejvyšším správním…
